na Blog.cz

Vlk černý, jako sama matička noc, se míhal mezi dohořívajícími stromy, které naříkaly bolestí v podobě praskání. Vlk se pohyboval neslyšně jako stín za člověkem a rychle, jako rozzuřený blesk. Zastavil se a pokusil se zavětřit pach. Pach, který by nepáchl jako bezdechá kořist. Už hledal minimálně dvě hodiny, ale marně. Byl smutný, unavený a bez naděje. Posadil se, aby nabral pár sil. Zvedl čenich k nebi a smutně začal výt svou píseň.
_____________________________

Tak co? Kdo z Vás si je pamatuje? Ještě dneska ráda vzpomínám jak jsem jako malá byla na ni absolutně závislá :D

Takové dva upravené obrázky...