Sakura-chan - Články

Kapitola 02.

Thu, 17 May 2012 21:10:56 +0200

Vlk černý, jako sama matička noc, se míhal mezi dohořívajícími stromy, které naříkaly bolestí v podobě praskání. Vlk se pohyboval neslyšně jako stín za člověkem a rychle, jako rozzuřený blesk. Zastavil se a pokusil se zavětřit pach. Pach, který by nepáchl jako bezdechá kořist. Už hledal minimálně dvě hodiny, ale marně. Byl smutný, unavený a bez naděje. Posadil se, aby nabral pár sil. Zvedl čenich k nebi a smutně začal výt svou píseň.
_____________________________

Dan rozčíleně bouchl pěstí do stolu, "Jak to myslíte?! Ztratit naši nejmocnější zbraň?! Víte, jací jsme bez ní slaboši?! Jste budižkničemové! Idioti!" A svezl se zoufale na své křeslo. "Ren, má úžasná zbraň. Jediná, která sama porazila válečnou, dobře vyzbrojenou armádu. Kde je jí teď konec. Ale ona by mě přece nezradila. Že ne, Oktaviusi?" a upřel zoufalý pohled na svého rádce, který stál u okna. "Myslím, že ne, můj pane. Slyšíte ty zoufalé vlčí písně, které tak krásně hladí duši? To je důkaz dobře odvedené práce." A oči se rádci zaleskly zaujatostí a touhou po krvi, po vlčí krvi. Ale v tom jeho hladový pohled přerušila jiná vlčí píseň - radostná. Našli živé vlky.
_____________________

Černý vlk se chvěl radostí. Konečně našli někoho živého. Konečně si nepřipadal tak slabý a bezmocný jako předtím. Znovu se rozeběhl ve snaze najít nové živé. Popel ze stromů a trávy za ním vlál jako nekonečný závoj.

Byl nadšený, podařilo se mu najít další 4. Avšak stále ho něco znervózňovalo. Byl to pocit, jako by mu měl umřít někdo důležitý, pokud se nepůjde podívat pod vodopád. Pro jeho mozek to bylo nepochopitelné - co by vlk skákal z vodopádu, aby se zachránil, na to jsou přeci chytřejší, než ty lidští odporní idioti. Ale stejně měl nutkání tam jít. A taky že šel…

U vodopádu nabral svou lidskou podobu. Měl kratší vlasy černé jako noc. Barvy jeho očí si člověk mohl všimnout až pod ofinou, která mu sahala do očí. Byly krásně safírově modré a měl je hluboké jako samotný vesmír. Pod okem měl jizvu, která značila, že ne všechny bitvy vyhrál bez úrazu. Pleť měl světlou skoro až smrtelně bílou.

Jeho nohy si užívali pocit rosy, která již byla na trávě. Kolem vše žilo. Požár se nedostal tak daleko, jak si myslel, proto si oddychl a rozhodl se hledat u břehu "rybníčka", do kterého padala zdivočelá voda z řeky přes ohromnou skálu.

Stále ho přemáhal pocit, že tu někdo je. Ačkoliv netušil kdo, ale věděl, že ten někdo ho potřebuje. Potřebuje, aby ho našel, jinak zemře. A měl pravdu. Za hromadou kamení na pravé straně ležela vyplavená dívka s rudými dlouhými vlasy. Tedy alespoň podle pohledu to byla dívka. Pomalými kroky šel k ní, jako by tušil, že něco nebude v pořádku, když ji přinese do tábora. "Ale přece jí tu nenechám na pospas, ne?!" prolétlo mu hlavou. "Do špatného otce Měsíce se zatracenou vlčí intuicí!" křikl do tmy. Klekl si k dívce a chvíli ji sledoval. Přes vlasy jí nebylo vidět do tváře. Odhrnul vlasy z tváře. "Ti mě zabijí… Ale ona tady vypadá tak nevinně a… krásně. Vypadá úplně jinak, než na hradě. A bylo by proti zákonu lesa, jí tu nechat, takže mi nic říct nemůžou!" uvažoval nahlas a pak si nahlas povzdechl. "Tak jo. Půjdeme." Vzal jí do náruče a vydal se směrem k vlčímu tábořišti s velice zvláštním pocitem.
_________________________

Slunce ukazovalo již svůj obrys na obzoru. Mráčky nabíraly karmínovou barvu, jako kdyby byly podlité krví. Toto svítání bylo plné smutku. I obloha věděla, co se zde včera odehrávalo. Začal foukat jemný větřík, který rozezněl stromy k jejich písni. Potůčky a řeky hráli své melodie a všude vládlo hrobové ticho.

Red ranger

Sun, 29 Apr 2012 16:03:45 +0200

Tak co? Kdo z Vás si je pamatuje? Ještě dneska ráda vzpomínám jak jsem jako malá byla na ni absolutně závislá :D

Obrázky

Sun, 29 Apr 2012 16:01:43 +0200

Takové dva upravené obrázky...

Mawlch Lynn

Fri, 27 Apr 2012 15:37:30 +0200

Jedna pravá, nefalšovaná borderka, která musí každého dostat. Boží.

Štěňátka I.

Thu, 26 Apr 2012 21:09:34 +0200

Nějaké fotky psích miminek, co jsem stihla nafotit minulý rok.

Real Ninja

Thu, 26 Apr 2012 20:02:13 +0200

Tohle video jsem poprvé viděla před 5 lety, byl to hit mezi "Narutofily". Po dlouhé době jsem si ho konečně znovu postila a zase mě rozesmálo. Takže kdo zná anime Naruto, určitě ho to taky pobaví. ( No, taky musíte umět trochu anglicky, no :D)

Borderka Eliška

Thu, 26 Apr 2012 16:20:41 +0200

Fotky Elišky z jejího 14. měsíce života :)

Pittbull - Lord of Game

Thu, 26 Apr 2012 16:15:22 +0200

Někdo je zná jako zabijáky, další jako milovníky. Já se přikláním k druhé větě :) No, tady máte pár fotek, které jsem stačila pochytit za tu dobu, co se bavím s několika úžasnými majitely tohoto výjimečného plemene :)

Spiral (manga)

Tue, 24 Apr 2012 16:07:16 +0200

,,Poslední slova, která světoznámý deketiv Narumi Kiyotaka řekl před svým zmizením, nepřestávají pronásledovat jeho mladšího bratra Ayumiho. Tento drzý studen 10. třídy se zaplete do záhad ztracených "Blade Children", když je chybně jmenován hlavním podezdřelým z vraždy, která se stala na jeho škole. Vyšetřování, vede jeho snacha Madoka, která dá Ayumimu možnost očistit své jméno. Při vyšetřování však narazí na nejenom spojení s Blade Children ale také na víc otázek než odpovědí o tom, co jsou"

Spiral, je japonská manga z roku 2000, jejíž autorou je Shirodaira Kyou, avšak výtvarníkem je Mizuno Eita

Žánry této mangy jsou: drama, záhady, psychologické, školní život a shounen (pro kluky), takže za touto mangou nehledejte moc romantických scén (které se zde občas ovšem také vyskytnou - hlavně díky hlavním ženským postavám Hiyono a Madoce).

Jak jste si již mohli přečíst nahoře, děj se točí okolo chlapce jménem "Narumi Ayumu", který je neprávem obviněn z vraždy a tak se náhodou dostane do záhadného kolotoče ohledně záhad Blade Children. K Ayumovi se připojí roztomilá slečna ( a školní novinářka) jménem Hiyono Yuizaki, která trvá na své pomoci Ayumovi i přes prostesty. A tak oba společně objevují pravdu ohledně jeho bratra, Blade Children a Ayumiho význam pro ně. A jak to nakonec všechno dopadne? Dozvíte se právě, pokud si to přečtete. :)

Této manze musím dát 9,5 bodů z 10, za úplně všechno. Ačkoliv tam jsou nějaké nesrovnalosti, manga mě naprosto zaujala a donutila ji přečíst za jeden den. Jediná postava, co vám bude lést nejspíše krkem bude Hiyono, která se občas chová jako malá.

Česky si ji můžete přečíst například od překladalské skupiny Mission: Invisible, která ji má rozpracovanou a překládají a překládají.

Spalovač mrtvol aneb příběh o muži, který povýšil kremaci nade vše

Tue, 24 Apr 2012 15:32:01 +0200

Rencenze, která nám byla zadána na hodině Úmění a kultury. No vážně zážitek :oD

Spalovač mrtvol je černobílý film z roku 1968, režírovaný Jurajem Herzem. Film je filmovou adaptací od stejnojmenné novely (která je často označována za román) která byla napsána Ladislavem Fuksem.

Hlavní postavou je pan Karel Kopfrkingl (herec: Rudolf Hrušínský), který žije na konci 30. let se svojí rodinou v Praze a pracuje v pražském krematoriu. Karel je vzorným otcem, zaměstnancem i členem společnosti, doma dbá o řádný chod domácnosti a všestrannou výchovu svých dětí. Jeho oblíbenou literaturou jsou knihy o Tibetu a vše kolem něj (filmy o jejich náboženství apod.) Miluje obrazy, které přináší na výzdobu svého domu. Jak často zdůrazňuje, nekouří ani nepije. Také se snaží pomáhat lidem okolo sebe s jejich problémy a starostmi. Ovšem již od začátku můžete pozorovat různé jeho úchylky - zvláštní sahání na krk jeho syna, také to, jak s nadšením u večeří mluví o jeho práci a tom, jak je kremace povznešená a krásná, a dále například i oslovování jeho manželky není o ani křestním jménem nýbrž přízvisky jako např. "Nebeská".

Díky nastávající tíživé době - čas před válkou (2. Světová), se zvyšuje a násobí všeobecný strach. Odráží se to i na panu Karlovi a jeho osobnosti - začíná se bavit s nacistickými okupanty, začíná hlásat o sobě, že se cítí být Němcem (ačkoliv na začátku filmu prohlásil, že se cítí být plnohodnotným Čechem) a dále se s děsivou samozřejmostí zbavuje jen nejmenších náznaků nebezpečí a nepřátel ve svém okolí - a to i dokonce jeho vlastní rodiny.

Později má dokonce halucinace a vidí sám sebe jako Dalajlámu (nebo Buddhu). Vidí sám sebe jako spasitele, který vnese do světa spravedlnost a mír. A že všechny, které udá, či zabije, osvobodí.

To, jak jeho děsivá a tak moc chtěná kariéra začíná a vyvíjí, můžete sledovat právě v tomto filmu.

Z mého pohledu si myslím, že film to není až tak špatný, ale čekala jsem více. Čekala jsem něco mnohem, mnohem realističtějšího. Film nebyl ani děsivý ani napínavý, dal se snadno předvídat. Film i přes to, že má hlubokou myšlenku, ale jinak mi to přišlo jako špatný vtip. Byla škoda, že zbytek charakterů vlastně jen mlčel a pana Karla poslouchal, jak říká stále dokola to samé, nic moc neříkali, neprojevovali se, takže jste si ani pořádně nemohli odvodit, jací to byli lidé a jaké měli charaktery. Z tohoto filmu vyznělo i to, že on sám o sobě si myslel, že on je ten nejlepší a nejmocnější a všichni kolem něj (i jeho rodina) jsou jen hloupoučcí a nemyslící lidé (a taky Židé). Ovšem myslím si, že výkon pana Hrušínského byl ohromný, jako vždy. Kamera také stála za to.

Když bych měla film zhodnotit na stupnici 1 do 10 tak hodnotím za 4 a to jen kvůli kameře, panu Hrušínskému a myšlence.

Doporučení: Rozhodně bych nedoporučila lidem, kterým vadí krev či injekční stříkačky.

With gun...

Tue, 23 Aug 2011 09:24:31 +0200

Zase jednou počítačoví kamarád :)

První pokusy s tabletem.

Sun, 14 Aug 2011 08:49:17 +0200

Jelikož a protože ho ještě tolik neovládám, beru si spíš jiné obrázky a obkresluji je s tím, že si postavičky upravím podle sebe - vlasy, oči, oblečení, pozadí, pózu :) Většina obrázků, podle kterých to čmárám jsem našla na photobucketu ;)

Shinu a Yoshi z Fairy Tail RPG :)

Iris Lycorice z mojí povídky Vzpomínky :)

Ren a Yugata z Fary Tail RPG

Ren Firegun z povídky Vzpomínky ( s kratšími vlasy než obvykle :) nevybarveně + s vybarveným pokusem

A to je pro dnešek vše ^^

Lucy Heartphilia, Fairy Tail

Sun, 14 Aug 2011 08:33:51 +0200

Můj chabý pokus o Lucy :)

Neko Nyan ~

Sun, 14 Aug 2011 08:19:12 +0200

Obrázeky kreslené pro mého kamaráda :) Pod prexem :)
Špatně vystínován atd :)

Kapitola 01.

Sun, 14 Aug 2011 08:08:17 +0200

Dan seděl v křesle a na jeho klíně měla hlavu krásná dívka, s vlasy barvy jako oheň a se smutnýma smaragdovýma očima.

Dan jí hladil po vlasech. Byla tichá noc, tedy vlastně až na kapky, které bubnovali o okna, jako by ohlašovali přicházející novou bitvu s Vlky. Dan se sehnul k dívčině tváři a jeho delší blonďaté vlasy jí padly do jejího obličeje a jemně jí lechtali tváře. Dívali se sobě do očí a po té dívku políbil. "Ohníčku můj plápolej, vlčí síle odolej." Zašeptal jí. Dívce se zahnuli koutky úst, z čehož vylezl úsměv, nebo alespoň něco podobného úsměvu. "Copak jsem tě někdy zklamala, králi? Vždy jsem se vrátila bez jakéhokoliv zranění. Na tom něco bude, nebo ne?" a pohladila svého milovaného krále po tváři. "Dnes tomu nebude jinak, věř mi." Dan se pokusil o úsměv, který mu nijak moc nevyšel, spíše to vypadalo jako škleb po citrónu. Dívka se nadechla a chystala se něco říct, ale někdo zatloukl na královi dveře. "Mylorde, a vážená Ren přináším hlášení. Vlci využívají toho, že prší a začínají útočit, jelikož všichni vědí, že náš nejlepší bojovník používá oheň. Co máme dělat?" Ren rychlostí blesku vstala od krále a prudce otevřela dveře. "Seřaďte armádu, mě přichystejte kostým a zbraně, ještě dnes Vlci lehnou popelem. Bude barbecue!!" a šla do svého pokoje.
____________________________

Bílá statná vlčice s černýma očima jako sama Noc, se plížila lesem a dívala se po svojí armádě (nebo spíše rodině), pokynula jim hlavou, kam mají jít. Po té vzhlédla na hrad, aby se ujistila, že už bijí na poplach. Také že ano. Zazubila se jako správný mazaný vlk a zavrtěla radostně ocasem. Předala vedení svému bratranci, svalnatému šedému vlkovi a rozeběhla se hlouběji do lesa, kde počká na svou oběť - Tu, která používá Ohnivou proti nim.

Ren vyšla z bran hradu se svou velice početnou armádou. Po instrukcích armádu rozpustila. Vytáhla svůj meč a šla do lesa. "Kde se schováváš, ty proradná vlčice?" prohánělo se jí hlavou. Našlapovala lehce a nedopadala na paty, již tak měla ta Bílá bestie výhodu ve sluchu, ale až tak jí slyšet nemusí. Měla na sobě láptě, které jí pomáhali jen v tichém pohybu, a lehké kožené oblečení umožňovalo splývání se stromy. "Někde tady být musí… Chce mě přeci dostat, za všechny pečínky vlků, co jsem kdy udělala!" A najednou ze zadu na ní skočilo něco psovitého původu. "Do ohnivého prkna! Zapomněla jsem na nejdůležitější! Hlídej si záda!"
____________________________

Bílá vlčice zaťala drápy do země a zavětřila krev. Byl to pach krve, který chtěla cítit na svých pyscích a ve své puse. Pach krve, který jí měl špinit drápy. Někdo ji předběhl. "Sakra! Vždyť jsem jim dala pokyny! Nesmějí na ní útočit! Nejsou na to připravení!" nadávala v duchu a packy začali uhánět jako o závod.
____________________________

Ren spadla k zemi, v duchu nadávající a svou první neopatrnost za 5 let. Kéž by se alespoň mohla otočit a podívat se svému nepříteli do tváře. Záda ji bolela a cítila v nich obrovské drápy a její teplou krev stékající po zádech. "Že by to byl můj konec? Už nikdy neuvidím mého krále?" prohánělo se jí hlavou. Ale její myšlenky přerušil hlas, který jí připadal povědomí. "Konečně! Konečně jsem tě po 4 letech dostal!" zaburácel vlčí hlas a po té smích. No, spíše to znělo jako divná škytavka. "Ale, ale, Roragne, můj starý příteli. Co tě přimělo neuposlechnout rozkazy od Iris? Měla bych za to, že mě bude chtít zabít sama - což by se jí jako vždy určitě nepovedlo." A zasmála se při vzpomínce nad tolika nesmyslnými útoky, co na ni Iris zkoušela. Drápy se zaťali ještě hlouběji. Měla nutkání vykřiknout, ale to y zranilo její reputaci. Místo výkřiku se kousla to rtu, ze kterého vyteklo maličko krve. "Ale, ale. Máš mi to ale tuhý kořínek. Ne nadarmo tě přirovnávají k bohu Ohnivé. Ale když se nad tím zamyslím - ten by na nejdůležitější zákon nezapomněl." Zasmál se Roragn. "Já na něj nezapomněla." Bránila se lží. " Myslíš, že ti na to skočím? Byla jsi tak zažraná do hledání kapitánky Iris, že si ani nezachytila můj pohyb. To se ti nepodobá." kdyby se dokázala otočit, viděla by, jak se po vlčím zubí při své odpovědi. "Ne vážně, já to věděla. Abych mohla udělat tohle…" I když to bolelo, jako kdyby do ní bodalo tisíce jehel, začala se zvedat. Drápy začali povolovat a dívka mohla otočit hlavu. A nechala Roragnovi shořet zevnitř mozek. Odhrnula mrtvolu ze sebe a oklepala se. "Fuj, nesnáším odklízení mrtvol." Odfrkla si a promnula si ramena a šla pryč. " Tohle nebudu odklízet." Zamumlala si pro sebe.
____________________________

Iris uháněla jako o život. Začala cítit novou krev. Krev svého poddaného. Nadechla se zhluboka a cítila v sobě nejistotu - on bude mrtvý. Pach zdechliny se linul po lese. V duchu doufala, že to není ten, kdo myslí. Ale marně. Už viděla mrtvolu šedočerného vlka - přišla pozdě. Zvedla čenich k obloze a dlouze zavyla pro svého přítele. Když dopěla svou píseň, vycenila zuby a začala se plížit po pachu známého nepřítele - Té, co používá (nebo spíše zneužívá) Ohnivou. Ohnivá tu byla všude cítit. Chystalo se něco velkého. Ale nemohla určit co.
____________________________

Ren se snažila maskovat svoji stopu, aby tím získala čas na trochu odpočinku a přípravy. Schoulila se za kámen v řece a zhluboka oddychovala. "To nedopadne dobře." pomyslela si a zavřela oči. V tom jí v hlavě proběhl její plán. Mají zapálit les, aby pozabíjeli Irisinu smečku. A nejlépe i jí. "Ještě že jsem v bezpečí." Zašeptala si pro sebe.

Začala být jí zima, ale na přesunutí bylo pozdě. Všude už byl cítit kouř. Rozhodla se alespoň na chvíli vysoukat na břeh a odpočinout si od vody, než oheň přiběhne k ní. Ale to byla její největší chyba. Uslyšela hlas jejích nočních můr - hlas Iris. Tedy spíše, slyšela její vrčení. "Tohle je vážně moje poslední chvíle. Můj králi, odpusť mi, zklamala jsem." A narovnala se. "Vítej, Iris. Cítíš tu krásnou vůni kouře? Všichni pochcípají do jednoho! Když budeš mít kliku přežiješ jen ty! Sama! To bude život, co?!" vysmívala se jí. Ale odpověď Iris ji překvapila i nepřekvapila zároveň. "Je mi to jedno. Když tě roztrhám na kusy, jako pomstu za všechny ty životy, co jsi mi sebrala!" a plížila se k ní. Ren se nezmohla na nic, bylo jí špatně. Krev stále tekla proudem po jejích zádech a klepala se zimou. Avšak v sobě sebrala sílu jen na běh. Začala utíkat jako o život - vlastně jí o něj šlo. Věděla, že jí Iris dohoní. Ale alespoň si před smrtí mohla urovnat myšlenky. Vlčice po ní skočila. Ren uhnula, ale spadla do řeky, přímo po jejím proudu. Iris se proměnila v člověka. Nelišila se nijak od ostatních vesničanů. Měla čokoládově hnědé vlasy a zářivě modré, krásné a upřímné oči, které se dívali na zkázu Plamennooké Ohnivé, na to, jak tělo jejich úhlavního nepřítele pohltil vodopád.

Úvaha - Proč se děti dostávají do problémů?

Tue, 08 Mar 2011 22:39:17 +0100

Zná někdo z vás ty otravné slohovky, které dostáváme ve škole? Asi každý, tohle téma je úvaha a já mám téma, proč se děti dostávají do problémů....

Vyslechla jsem si již tolik různých životních příběhů, zvláště lidí v mém věku. Některé jsou veselé, další smutné a jiné obsahují obojí. Ale bohužel, převládají ty smutné příběhy. Stále se nad tím zamýšlím. Proč většinu věcí nejhůř odnášejí děti? Proč se dostávají do problémů? Co je důvodem? Proč nezletilí kouří a pijí alkohol? Proč zkouší drogy? Toto jsou bohužel dlouhé kapitoly, které budou horší a horší.

Začněme zamyšlením nad tou nepříjemnější stránkou toho, proč děti zkoušejí takovéto věci. Důvodem mnohdy bývají rodiče. Když se rodiče hádají před malými dětmi, popřípadě dojde na nejhorší - jeden z rodičů bije druhého, tak to moc dobře nepůsobí na psychiku dítěte, troufám si říct, že ještě hůře než na dospělé. Také, když rodiče plánují rozvod - to také působí špatně na psychiku dítěte. Dále špatná výchova, která je mnohdy způsobená tím, že jeden z rodičů, nebo oba jsou alkoholici nebo fetují. Dalším důvodem, který mě napadá, je šikana. Ať už je to kyber-šikana, nebo šikana ve škole, takový jedinec to bere vážně špatně, ačkoliv ostatním to přijde jako ohromná legrace. Takovýchto důvodů je bohužel ještě více. Takovéto děti se mnohdy přidávají do různých partičce, kouří tzv. "kusovky"(cigarety) za pár korun a levné krabicové víno a snaží se vše zahodit za hlavu, všechny své problémy, protože se bojí, se o ně s nimi podělit. Proč? Na to asi nikdy nenalezneme odpověď.

Teď přejdeme k zamyšlení nad tou další částí, kde je to hlavně o lidské hlouposti. Vidíme to dnes a denně. Partičky pubertálních dětí sedávají v partičkách, kouří cigarety, popíjejí levné krabicové víno, nejlépe od Vietnamců a mají z toho strašnou srandu, protože si myslí, že je to in a bývá to jejich jediná zábava. Kam ten svět spěje? To si musí ničit zdraví už tak mladí, jen proto, aby zapadli? Na to odpověď bohužel také nenalezneme, ale možná, že ano? Podle mě je to právě již zmiňovaná lidská hloupost. Lidé s problémy se tímto alespoň snaží je vyřešit, ale tohle hraničí s opravdovou hloupostí, protože tito lidé, nemají důvody proč to dělat. Nebo možná ano? Že by z nudy? Kdo ví. Je to jen můj názor. A Jaký máte vy?

Cosi s Three days Grace

Fri, 25 Feb 2011 20:02:04 +0100

Aneb když se člověk nudí :)

Celý obrázek : tady

2. Zajímavé místo

Fri, 25 Feb 2011 19:48:18 +0100

Vstávala jsem o čtyři hodiny dříve, než normálně. Ospalá jsem kupodivu nebyla a rozdávání novin šlo překvapivě rychle, alespoň než jsem stála před lesem. Mohla jsem před ním stát alespoň půl hodiny, než jsem se odhodlala a vykročila po cestě. Cesta naštěstí utíkala rychle, ačkoliv jsem se cítila nejistě z toho neznámého prostředí, nebála jsem se. Byla to spíše úzkost, než strach. Po chvíli jsem ten dům viděla. Měl dvě patra, střechu tvořili černé tašky, dům byl bez omítky a šedivé cihly zdobil mech. Okna byla dřevěná a umytá. Ovšem do domu vidět nebylo, byli tam záclony. Dveře byli dřevěné a černé a působili nově. Schránka před domem byla kovová a už místy byla rezavá. Povzdechla jsem si. Vyndala z brašny noviny a chtěla je položit na zem. Otevřeli se dveře "Je ahoj, myslel jsem si, že noviny roznáší dospělí, dej mi to do ruky, nemusíš se zbytečně ohýbat." Řekl mužský hlas, byl tak upřímný, sympatický a zněla z něj laskavost. Podívala jsem se za hlasem. Ve dveřích stál muž, s delšími černými vlasy do obličeje. Měl nádherné šedomodré oči a na tvářích tři jizvy. A nádherně se usmíval. Jeho úsměv byl upřímný a laskavý, jako jeho hlas. Zalapala jsem po dechu. Přesně jako Lobo z povídačky. "Eh, noo." začala jsem sekavě mluvit "totiž to noo…" "No? Neříkej, že to děláš dobrovolně. V téhle době normální teenager nejde dělat nic, při čem by musel k mému domu. Ostatně ani dospělí se na to nehrnou. Za to můžou ty stupidní povídačky…" při poslední větě zněl jeho hlas smutně. "Dá se říct, že dobrovolně." Usmála jsem se. "Ve škole nám dali brigády místo školy, prý abychom se naučili pracovat." Pokrčila jsem rameny. Ve skutečnosti jsem se bála, snažila jsem se, aby se mi nepodlomily nohy. Vypadal přesně jako z babiččina popisu. I kříž měl na krku. "Nemusíš se mě bát." Usmál se na mě znovu a dal mi ruku nahoru do vlasu a pocuchal mě, jeho ruka byla studená, ale příjemná. Začala jsem se červenat. Rychle jsem mu dala noviny "O-omlouvám se, že Vás zdržuji, už půjdu. Musím ještě rozdat několik novin… Nashledanou." a rychle jsem odešla.

Celou cestu z lesa jsem se neotočila. Šla jsem rychlou chůzí a hlavou se mi honilo tisíce myšlenek. Ta podoba s babiččiným popisem byla neskutečná. Co když je to pravda? Ne, nemůže to být pravda, to by ten chlap nebyl tak smutný. Protože by to byla pravda. Nebo byl smutný právě proto, že je to pravda? Celou cestu jsem si hlavu lámala nad tímto problémem. Taková shoda náhod není normální…

Již třetí týden jsem roznášela noviny. Ten chlap z toho domu mě den od dne méně děsil a začínal být mi i sympatický. Několikrát jsem ho ani nepotkala, ale slyšela jsem nádherný zvuk klavíru a vždy tiše poslouchala u okna, nevím, zda si mě někdy všiml, ale hrál nádherně. Tento den byl však jiný. Po dlouhé době pršelo. Ještě že existuje věc zvaná pláštěnka, s takovým množstvím novin, by si člověk nemohl vzít deštník. Když jsem dorazila k jeho domu, upustila jsem poslední noviny (ano, jeho dům jsem si nechávala vždy naposledy, brala jsem to jako "to nejlepší na konec") a zaječela. Omítka zdi byla potřísněna krví a na chodníku ležela něčí ruka, kterou po chvíli vzal pes ( nebo možná vlk?) do pusy a vesele si ji odnesl někam do lesa. Omdlela jsem.

Probudila jsem se ve své posteli, vlasy jsem měla plné lokýnek, které mám vždy po tom, co mám mokrou hlavu. Byla jsem v pyžamu. "Byl to jen sen?" problesklo mi hlavou. Ne, sen to být nemohl, potvrdil to můj mobil, na kterém stálo: Sobota čas: 21:50. V hlavě jsem si probírala to, co jsem vlastně viděla. To nemohlo být opravdové. Prostě ne! Při zavibrování mého telefonu, který ohlašoval příchozí zprávu, jsem zaječela. "Huf, nic to nebylo, Nailo, je to jen mobil… Jen mobil…" uklidňovala jsem se nahlas. Ve zprávě stálo " Ahoj Nailo! Dneska se celá třída slezeme na společném chatu a pokecáme o našich pracích, všichni jsme zvědaví hlavně na tu tvou, jak to zvládáš s vlkounem. Snad tě ještě nezakous, dlouho jsme o tobě neslyšeli, kotě. Líbá Sam" "Nechutnej jako vždycky" Prohodila jsem ironicky a zapnula počítač. Prakticky celý rozvor byl o tom, jakej ten "vlkoun" je, co dělá, jak se jmenuje, jestli je hezký. Pár slov prohodili o těch svých pracích. O té události z dneška jsem se však nezmínila. Stejně, jak bych vysvětlila to, že jsem se sama zase ocitla ve svém pokoji? Ale stejně jsem nic nemusela říkat. Třída rozhodla za mě, za týden, v den úplňku půjdeme celá třída k jeho domu. Povinně všichni. Jak je znám, unesou mě, kdybych odmítla. Jiná možnost nebyla.

Avatary 01

Sun, 13 Feb 2011 12:31:56 +0100

Tak jsem po delší době dělala nějakou grafiku.

Jsou to dva avtary...

Na prvním je Ayumu z Mangy( i Anime) Spiral.

Proč je tam napsáno "His destiny is on the Spiral"(Jeho osud je ve Spirále), říkat nebudu kvůli těm, kdo by si mangu přečíst chtěli...

Na druhém avataru je Loki, neboli Leo (lev) z mangy a anime Fairy Tail...

Love makes Spirits stronger ( Láska dělá duchy silnější) Taky takový spoileroidní avatar, no, nevadí, snad se líbí :)

Pokračování příště...

Merry Christmas

Thu, 23 Dec 2010 22:33:17 +0100

Když se nad tím tak zamyslím, tak Vánoce poslední roky, pro mne ztratili svůj smysl jako takový. Hlavně minulé a ty letošní. Za ta léta se toho tolik událo. Ale za ty roky jsem poznala tolik úžasných lidí z různých koutů republiky a to právě díky internetu. No, nechci si tu vylévat srdce, ani nic podobného, takže... Všem Vám přeji mnoho štěstí a hlavně zdraví, protože to je důležité do Nového roku. Krásné prožití Vánočních svátků a myslete na své blízké, nikdy nevíte, kdy jste s nimi poslední chvilku.